Khmerský klasický tanec a apsara

Co je khmerský klasický tanec

Khmerský klasický tanec je proslulý svými půvabnými gesty rukou a propracovanými kostýmy. UNESCO jej od roku 2003 uvádí jako Královský balet Kambodže a uvádí, že je po více než tisíc let úzce spjat s khmerským dvorem a je považován za symbol khmerské identity. Jeho repertoár převypráví legendy o původu khmerského lidu. Představení tradičně doprovázela královské obřady, jako jsou korunovace, svatby a pohřby, i khmerské svátky. V khmerštině se tato tradice nazývá Robam Preah Reach Troap, což Wikipedie překládá jako tanec královského bohatství. Wikipedie poznamenává, že UNESCO a mnoho odborníků používá pro stejnou tradici označení Královský balet Kambodže i khmerský klasický tanec, i když první termín může označovat také Národní taneční soubor Kambodže.

Odkud pochází apsara

Apsara je nebeská bytost v hinduistické a buddhistické kultuře, zobrazovaná jako krásná a elegantní a proslulá svým mistrovstvím v tanci. Apsary byly původně druhem ženských duchů spojených s oblaky a vodou. Je důležitým motivem kamenných reliéfů na chrámech Angkoru, postavených mezi 8. a 13. stoletím. V khmerském umění se za apsaru považuje ženská postava, která tančí nebo je připravena k tanci, zatímco postava, která stojí nehybně a čelem dopředu jako chrámový strážce, je devata. Ne každá vyřezávaná žena v Angkoru je tedy apsara. Apsary také výrazně figurují v sochařství, tanci, literatuře a malířství mnoha jihoasijských a jihovýchodních asijských kultur.

Novější tanec se starobylým vzhledem

Apsara tanec na dnešním jevišti je mladší než reliéfy. Wikipedia datuje jeho vznik do 50. let 20. století, kdy jej královna Sisowath Kossamak znovu vytvořila a čerpala přitom z apsar z Angkoru pro korunu, sampot a květinu. Robam Tep Apsara popisuje jako jeden z tradičních tanců repertoáru Královského baletu Kambodže, který tančí ženy sešité do těsného tradičního oděvu, jejichž ladné, vlnící se gesty jsou kodifikovány tak, aby vyprávěly klasické mýty nebo náboženské příběhy. Je jedním z národních symbolů Kambodže. Kostým vychází z apsar na basreliéfech chrámových zřícenin, zatímco mnoho hudby a gest je společné s dalšími klasickými khmerskými tanci.

Abeceda rukou

Gesta rukou v khmerském klasickém tanci se nazývají kbach, což znamená styl. Tvoří jakousi abecedu a zastupují věci z přírody, jako jsou plody, květiny a listy. Tanečnice je používají v různých kombinacích a přechodech spolu s pohyby nohou a chodidel, aby vyjádřily různé myšlenky a koncepty. Poloha paže a ruky vůči paži může změnit význam gesta. Některá gesta se čtou snadno, jiná jsou nejasná a abstraktní. Tanečnice nezpívají ani většinou nemluví a UNESCO dodává, že zvládnutí gest vyžaduje roky intenzivního tréninku. Gesta se provádějí různým způsobem v závislosti na typu postavy. Některá gesta jsou snadno srozumitelná, jiná zůstávají nejasná a abstraktní.

Čtyři druhy postav

UNESCO uvádí čtyři odlišné typy postav v klasickém repertoáru, každý s vlastními barvami, kostýmy, líčením a maskami, a níže uvedený seznam je představuje. Královny, bohyně a princezny jsou nejvýše postavené ženské role, nazývané neang ek. Další ženské postavy, jako je apsara, kinnari, ptačí žena, a mořská panna, tančí ve stylu neang s jemnými rozdíly v gestech, přičemž hlavní rozdíl spočívá v kostýmu. Wikipedia uvádí mezi maskovanými postavami obry a opice.

• Neang: ta žena
• Neayrong: ten muž
• Yeak: obr, který nosí masku
• Sva: opičák, který také nosí masku

Oblečený jako do role

Kostým je součástí jazyka. Nese mnoho brokátu a výšivek a obléci tanečnici znamená přišít jí šaty na tělo, což zabere několik hodin. Wikipedia dodává, že většina kostýmů má podle všeho představovat oděv božstev. U apsary je sampot hlavní tanečnice obvykle bílý a doprovodné tanečnice se objevují v zelené, modré nebo červené. Čelenka hlavní apsary má tři hroty se dvěma řadami kulovitých ozdob, jako apsara vyobrazená v Angkoru. Tanečnice tradičně nosí voňavé květiny a na zápěstích mohou mít jasmínové věnce. Průvodce kostýmy na tomto webu prochází sukni, límec, korunu a šperky kus po kuse.

Přečtěte si dále: Kostým a čelenka apsary

Orchestr a sbor

UNESCO uvádí, že tanec doprovází orchestr a ženský sbor podává průběžný komentář k ději a zdůrazňuje emoce, které tanečníci pantomimicky vyjadřují. Orchestr se nazývá pinpeat, největší tradiční khmerský hudební soubor, s přibližně devíti až deseti nástroji, převážně dechovými a bicími, včetně několika druhů xylofonů a bubnů. Konkrétní hudební skladby označují konkrétní události, jako je vstup nebo odchod tanečníka, či létání a chůze, a nové skladby vznikají jen zřídka. Podle Wikipedie pinpeat doprovázel dvorní tance, maskované hry, stínové divadlo a náboženské obřady.

Přečtěte si dále: Pinpeat: hudba khmerského tance

Dvůr, chrám a obřad

Tanec má v Kambodži dlouhou historii. Jeden z nejstarších záznamů pochází ze 7. století, kdy byla vystoupení používána jako pohřební rituál pro krále, a starověké kamenné nápisy popisují tisíce tanečnic apsara přidělených chrámům. Podle UNESCO byly tanečnice v dvorní tradici vnímány jako poslové králů bohům a předkům. Než soubor vstoupí na jeviště, koná se obřad pocty učiteli, který vzdává hold učitelům, kteří tanečnice školili, a žádá ducha každé postavy o hladký a nerušený průběh představení. Podle Wikipedie se tanec při obřadech usmiřování prováděl ve Wat Phnom, ve Stříbrné pagodě a v Trůnním sále Královského paláce.

Na pokraji zániku a znovuzrození

Režim Rudých Khmerů toto umění téměř vyhladil. UNESCO uvádí, že jeho vláda z velké části ukončila existenci Královského baletu a že byli zabiti téměř všichni mistrovští tanečníci a hudebníci. Soubory se znovu objevily po roce 1979 a znovu se ujaly starobylého repertoáru. Podle Wikipedie byla výuka khmerského klasického tance obnovena v uprchlických táborech ve východním Thajsku s několika málo přeživšími tanečníky a mnoho tanců a tanečních dramat bylo znovu vytvořeno na Královské univerzitě výtvarných umění. UNESCO dodává, že balet znovu získal mnoho ze své bývalé nádhery, avšak financování je nedostatečné, vhodné prostory pro vystoupení jsou vzácné, moderní média soutěží o publikum a hrozí riziko, že se stane pouhou turistickou atrakcí.

Na co se při sledování zaměřit

Začněte rukama, potom nohama a nakonec tvářemi. Gesta nesou význam, proto sledujte tytéž několik málo tvarů, jak se vracejí. Všimněte si, že hlavní tanečnice je oblečena jinak než doprovodné tanečnice, a poslouchejte, jak se hudba mění, když tanečnice vstupují a odcházejí. Za pozornost stojí jak zadržená póza, tak gesto v pohybu. Nečekejte rychlou show: pohyb je pomalý, kontrolovaný a kodifikovaný. Jeden recenzent phnompenhského večera označil některé části za poněkud pomalé a opakující se, ale krásné, což je výstižný popis této formy. Pokud program nebo moderátor pojmenuje některý tanec, poznamenejte si jeho název, abyste si ho mohli později vyhledat, a nechte prvních několik minut, aby vaše oko naučily, co sledovat.

Pro koho to není

Zklame každého, kdo chce rychlou podívanou, akrobacii nebo děj vyprávěný slovy, protože tanečnice nezpívají ani většinou nemluví a příběh žije v gestu a ve sboru. Krátký tanec Apsara je rovněž pouze úvodem, nikoli celou tradicí: klasický repertoár zobrazuje mytologii a tradiční příběhy v tanečních dramatech, která trvají déle než kterýkoli jednotlivý tanec, a Wikipedie popisuje repertoár Královského baletu jako obsahující mnoho tanců a tanečních dramat. Pro celé taneční drama v divadle hledejte sezónu národního souboru.